Dokumentace k české hudební kultuře 1945-1989

Na klubovním večeru byli "pražská invaze"(Kundera) - Barvík, Sychra a Stanislav. Diskuse byla věnována přehrávce 5. smyčcového kvartetu Viléma Petrželky a Sonáty pro housle a klavír Osvalda Chlubny. Zatímco Petrželkova skladba byla přijata velmi vstřícně a označena jako vzorová. Skladba Chlubnova vyvolala bouřlivou polemiku. Bylo mu vytknuto - splívání disonance a konsonance (Sychra), nenárodní charakter, - uplatnění burlesky, atd. "Dílo prof. Petrželky je dílem,které by jistě zaujalo jakékoliv obecenstvo. Dílo Chlubnovo nás nechalo poněkud na rozpacích, neřeklo nám nic konkrétního, nic určitého..." (Tomášek) "Dnes jsme již od Února hodně daleko. Skoro každý skladatel by si rozmyslil provedení skladeb vzniklých před únorem. Je zajímavé, že pobočka v Brně si dovolila provést tuto skladbu. Sonáta ukázala, že je dílem z doby umělecké tvorby s výrazem jiným. Jsou zde znaky rozkladu buržoasní společnosti. Je to vyjádření února z posic fomalisticých a pod. Není to vyjádření února nové třídy." (Barvík) Chlubna se obhajoval coby skladatel, nikoliv znalec stranických požadavků. "Hned, když jsem svou Sonátu zadával, pochboval jsem, že projde. Úvodem jsem to naznačil. Slyšel jsem zde tolik věcí - Kapra, Stanislava, Barvíka, Sychru - a jsem rád, že Sonáta byla kritisována. Nejsem však rád, že oni nejsou a na plenárním zasedání nebyli kritisováni. Sonátu mi nikdo nezabije, nic na ní nezměním...." V diskusi bylo využívano řady dobových floskulí především Barvíkem, Kaprem a Stanislavem.