Dokumentace k české hudební kultuře 1945-1989

Celá diskuse je zaměřena na zhodnocení I. pracovního plenárního zasedání SČS v Praze. Hlavním úkolem večera je říci si, co bylo správné ze strany pobočky atd. (Kvapil) Většina ohlasů je spíše kritických, za nejožehavější můžeme označit nesouhlas brněnské odbočky s kritikou Námořníka Mikuláše a Janáčkovy tvorby v referátu M. Barvíka. "Kdyby na plénu seděl někdo, kdo by Janáčka neznal, mohl by získat velmi špatný dojem" Vysloužil. Rovněž je několikrát konstatováno, že Janáčkovi se nedostává dostatečné pozornosti. Také se řeší problém, že lidové písně zazněly v interpretaci pražského vysokoškolského sboru a nikoliv souborů z Moravy. Pro další vývoj je též příznačná diskuse o estrádní hudbě, respektive o uplatnění jazzu, především v souvislosti s vystoupením A. Kavky. Je diskutováno o skladbách Jana Seidla, Václava Dobiáše, Jana Kapra, Jana Svobody a Chačaturjana. Dr. Svoboda cituje Nejedlého a Štolla " V příštím komunismu zmizí rozdíly vzdělání, ale uznávám potřebu masových písní", což bylo prohlášeno s úvodem k zájmu dělníka o Mou vlast, ze kterého jej nejvíc zaujal Tábor. Dr. Smetana se osobně domnívá, že "pravé umění může nastat až v beztřídní společnosti". Závěrečná hodnocení zasedání jsou ve výsledku kladná.