Dokumentace k české hudební kultuře 1945-1989

Diskuse po přehrávce 1. rozhlasového provedení kantáty Jana Hanuše - Zpěv naděje. Ivan Jirko uvedl skladbu krátkým rozborem a označil ji za realistickou. Hanuš hovoří, že původně chtěl napsat veselou skladbu, ale autor textu Kamil Bednář trval na svém, takže vznikla kompozice ovlivněná válečnou zkušeností. Prvním kritikem je Bohumil Karásek: "pro celou koncepci skladby je příznčné místo v textu - Mír se otevírá jako rakev." Rovněž mu vadí název. Pavel Štěpán rozvíjí Karáskovu kritiku "O mír se bojuje, pro mír se aktivně pracuje. Hanušovi padá mír s nebe. Byla válka - je mír. Metafysickz obsah skladby má za následek, že skladba je přelyrisovaná, chybí kontrasty..." Antonín Sychra považuje za odvahu komponovat tak velkou skladbu, kdy "se teprve vyjasňují problémy nové hudby", také vytýká skladbě její pesimismus -závěrečný pochod neodpovídá radosti lidu v roce 1945. Naopak Jan Seidl se staví za kantátu - stěžuje si na nekvalitní přenos, poté prohlásí: "Thema pochodu je velmi krásné, vyložená "masovka"...Skladba si zasluhuje veřejného provedení a Svaz. čsl. skladatelů by se měl o to postarat.". Proti vytýkanému pesimismu se postaví i Karel Hába - ..."má název Zpěv naděje ne Zpěv radosti". Jiří Pauer uzavírá debatu se závěrem, že kvůli nekvalitnímu přenosu .."považuje poslech rozlehlých děl v Klubu za nevhodný. Sychra však odporuje, .."poněvadž nebýt poslechu v Klubu, nedoporučili bycom ani tuto skladbu k veřejnému provedení.